Láčkovky jsou snad největší a nejrobustnější masožravé rostliny, rostoucí
převážně v tropických deštných lesích. V přírodě mohou růst jako liány, vyrůstající ze země a dorůstající několika metrů,
nebo tež jako epifyt kořenící na kmenech, nebo v korunách stromů. Jsou známé případy, kdy se láčkovky plazí po zemi
a vytváří tak velmi hustý porost. Láčkovky mohou mít 3 až 20mm silný a velice pevný stonek, ze kterého vyrůstají listy a
samotné láčky (přesně řečeno list-úponka-láčka). Když vyroste list a úponka, tak se teprve tehdy začne vytvářet samotná láčka.
To, jestli na listech vyrostou láčky, závisí hodně na vzdušné vlhkosti a na podmínkách ve kterých žije.
Mladá rostoucí láčka je opatřena a uzavřena víčkem, které je k ní po celém svém obvodu pevně srostlé. V tu dobu je už v láčce
obsažena tekutina a po konečné fázi růstu samotné láčky se víčko oddělí, láčka naroste do své konečné podoby a je schopna
lovit. Konvice láček mohou mít různé zbarvení i velikost. Láčky mohou dosahovat velikosti 2 až 35cm. Květy láček
jsou zruba 1cm veliké žlutozeleně zbarvené. Láčkovky mohou lovit kořist o velikosti ptáků, hlodavců, hadů, ale ve většině
případech tvoří její kořist lezoucí a létající hmyz. Hmyz je přilákán vůní nektaru vně láčky, kde po přistání na kraj láčky nebo na víčko padá do vnitř. Láčka je opatřena voskovou vrstvou, na které se lze jen velice stěží
uchytit. Po spadnuti kořisti do láčky, jsou vylučovány trávící enzymy a kořist je za nějaký čas strávena. V láčce zbude
jen chitinová část chyceného hmyzu.
Láčkovky patří snad vůbec k nejkrásnějším masožravým rostlinám.
Stupeň pěstování doma: středně těžký až obtížný
Poznámky: vzhledem k dosažené nízké vlhkosti vzduchu se nemusí
tvořit malé láčky, také je problém se zimováním
